Pro mě od Katty-Hinata

16. srpna 2012 v 20:37 | Yumiko-San |  Ostatní

Tak sem ještě něco dám... :D
Když jsem ještě měla minulý blog, tak jsem si u Katty-Hinata objednala RPC... :D A nedám ho tam a dám ho sem! :D
Je to dokonalé a mě se to moc líbí :) Děkuji!

Líbí se vám to tak jako mě? :D Mě nehorázně! :D Je to brutální!
Ještě jednou děkuji!
 

Tak tu chvilku nebudu

16. srpna 2012 v 20:32 | Yumiko-San |  Moje Kecy

Gomen, ale týden tu nebudu. Jedu na tábor.
Nehorázně se tam těším. :D
Jede se mnou i moje nejlepší kamarádka, takže bude sranda. :D
Taky se tam potkáme s holkama co tam byli minule, takže bude sranda... :D :D :D
Moc se Sb omlouvám, ale doufám, že to tu vydržíte... :D

Reklamy!

11. srpna 2012 v 21:48 | Yumiko-San

  • Pokuď chceš abych ti dala hlásek, nebo komentovala blog tak piš sem... :)
  • Pokuď máš nějaký dotaz, prosbu... Tak piš sem... :)
  • Všude jinde to mažu!! :)
  • Když budu chtít tak doufám, že oplatíte... :D
 


New RPC- Moje nové já...

11. srpna 2012 v 21:45 | Yumiko-San |  RPC

No... Takže ten rok, co jsem se nemohla dostat na blog, jsem dělala RPC... (A pořádně se to naučila... :D)
Tak tady je můj výtvor... Má oficiální podoba v Shippuudenu... :D


Celkem se povedlo ne? :D

Pravidla Blogu!

11. srpna 2012 v 19:57 | Yumiko-San

1) Nepiš vulgární komentáře!
2) Pokuď najdu někde na blogu mou povídku bez url stránky hlasím!
3) Pro Affs! Prosím nepište typy komentářů: "Obíhám!", "Ahoj, jak se vede?" atd...
4) Reklam dávejte prosím do reklam... (Na co by jinak ta rubrika byla?)
5) Doufám, že budete dodržovat... :)

Moje RPC

11. srpna 2012 v 19:53 | Yumiko-San |  RPC

Já vím není to moc povedený a tenhle obrázek jsem udělala s base... Upravila jsem jenom barvu pleti a oči.Dodělala vlasy a oblečení a vzniklo s toho todle... Není to nic moc a aby ste se nedivili tak já s tím programem vůbec neumím, stáhla jsem si ho teprve včera a musím ještě dopylovat to malování :) Ale jestli by se vám to líbilo tak Arigato :)


První Dojem

11. srpna 2012 v 19:47 | Yumiko-San

Ps:Sasuke nikdy neodešel k Orochimarovi, Itachi ještě není mrtev



Už je to pět let co bydlím u Sasukeho. Máme mezi s sebou celkem dobré vztahy, abych pravdu řekla sem do něj zamilovaná, ale neví o tom, neví o tom nikdo. Nejsem Uchiha, moje přijmení je Susumu. Vzal si mě proto že mě vlastní klan vykazál po té co zemřela moje matka.
"Yumi-chan, chtěla by jsi dneska rámen?" zeptala se mě Mausu, naše kuchařka, Sasuke si mohl dovolit takovej luxsus, přece jenom je to Uchiha.
"Hai. Chcete s tím pomoct?" zeptala sem se jí a usmála se.
"Yumi-chan dneska si běž dělat svoje povinnosti, mě můžeš pomoct jindy." usmála se a ukázala na dveře.Přikývla sem a vyšla, už to byl tak měsíc kdy jsem naposledy trénovala. Vyšla sem na kopec, to bylo moje oblíbené místečko.Zaujala sem přivolávácí postoj a vykřikla: "Yobidashi."
Z dýmu se vynořil můj drak, Sui.
"No konečně Yumiko. Myslel jsem že mě snad už nechceš."přivítal mě mrzutě.
"Gomenasai, neměla sem moc čas."odpověděla sem mu, nikdo jeho hlas neslyšel, tomu sem rozumněla jenom já, protože se mi ozýval v hlavě.
"Tak jdeme trénovat?"zeptal se v naději.
"Gomenasai. Nikoho tu nemáme."omluvila sem se znovu.
"Cože! Tak proč si mě přivolala?"nechápal.
"Chci se naučit novou techniku, Mizu Misuto."poprosila sem.
"Myslíš si že jsi na tu techniku dost silná?"naklonil hlavu na stranu, "někdo sem jde."
Otočila sem se tím směrem, měl pravdu, chladný a tajemný Uchiha Sasuke.
"Co tu děláš?"zeptala sem se ho. Tajemně se na mě podíval: "Potřebuješ přeci někoho na trénink ne?"
Chvíli sem nechápala, bojovat proti Sasukemu, když po mě hodil kunai, lekla sem se a tak tak uskočila.
"Co to..."nedořekla sem to protože hodil další, ale tentokrát to byl výbušní lístek.
"Co děláš! Začni bojovat ne!"ozval se mi v hlavě Suiúv hlas. Zatřepala sem hlavou a začla bojovat. Zprvu to bylo vyrovnané, ale mě rychle ubíhali síly.
"Uzu!"vykřikla sem a přede mnou se objevil vír, vír s ničivou silou. Sasuke se jen usmál a vyšlehl po mě Chidori, já to přes tu vodu neviděla a málem jsem to měla v sobě, znovu sem uhnula tak tak.
"Mizu no Keimusho!"když sem to vykřikla stalo se něco co sem nečekala, tentokrát sem nemohla uhnou, protože sem se soutředila na techniku. Chidory na mě letělo moc rychle.
"Pohni se! Uhni! Nebo tě to zabije!"pomyslela sem, jenže moje nohy vypověděli služby, vlastně celé moje tělo se přestalo hýbat, čekala sem jen na náraz, ale nic nepřišlo, nic nebolelo. Cítila sem jenom kolem pasu čísi ruku. Chtěla sem otevřít oči, ale jakmile sem se o to pokusila omdlela sem...
Nevím jak dlouho to trvalo, ale vzbudila sem se v noci v Sasukeho pokoji, poznám jeho pokoj, protože má jinak uspořádaný nábytek.
"To mě ten hňup nemohl zaníst do mého pokoje?"pomyslela sem a sedla si. Když sem chtěla ale vstát něčí ruka mi skouzla do klýna. Zprvu sem se lekla, když sem se ujistila že mám všechno oblečení odstrčila sem Sasukeho ruku stranou. Myslela sem si že jsem volná a můžu v klidu jít, ale on mě chytl a přitáhl k sobě.
"Nikam, nikam."zamumlal mi do vlasů a drze, nedočkavě mě políbil. Chtěla sem se mu vymanit, ale on si mě přehodil dolů a chytl mi ruce. Dívala sem se mu do očí. Musím vám přiznat že sem to chtěla, ale za jiné situace, chtěla sem aby to nebyl ten Sasuke kterej si každou holkou jenom hraje, proto sem se i bála.
"Pust mě Sasuke."zašeptala sem. On ale místo toho přitiskle své rty na moje a začal mě líbat, znovu sem se mu chtěla vymanit, ale nemohla sem, vždyť on mi dvě ruce drží jednou rokou. Má mě prostě pod kontrolou. Přestal mě líbat na rtech a přešel ke krku a pokračoval dolů, až k pupíku, nebylo jediné místo které vynechal.
"Ne-ch t-t-to-ho."zašeptala sem přes vzdechy. Znovu a znovu, prostě nepřestal. Začal mi odepínat knoflíky od mé košile.
"Přestaň!"zakřičela sem.
"Ty si to taky myslíš. Zrovna ty. Od tebe bych to teda nečekal."promluvil, hlas měl zesláblý a tichý. Držel mi polovičatě rozeplou košily. Vypadal tak zničeně že mi ho začalo být líto.
"Co si myslím?"zeptala sem se ho tiše.
"Že se vyspím s každou holkou kterou potkám, ale to je lež, oni si to vymysleli když sem je odmítl."zašeptal.
"A co tu dělám já?"zašeptala sem znovu. Vypadalo to že nedokáže odpovědět, dívala sem se na jeho temnou siuletu a přemýšlela co teď udělá. Pustil mi ruce a odkutálel se na druhou stranu.
"Můžeš jít."promluvil do ticha. Já tam, ale pořád byla. Nevím proč, ale nedokázala sem se pohnout, místo toho sem si lehla na bok a objala ho zezadu. Asi ho to překvapilo, protože něco zašeptal, ale nechal to být. V objetí jsme usnuli... Nechtěla sem nikdy aby bylo ráno, ale ráno muselo přijít a tím i nový den...

Ps: Možná se vám to bude zdát uspecháné, což taky je, ale má to tako být :)

Zamilovaná do Sasukeho

11. srpna 2012 v 19:42 | Yumiko-San |  Zamilovaná do Sasukeho

1) První dojem
2) Jak se říká: "Láska na první pohled"
3) Rychle se odmiluj
4)Ztráty a nálezy

Útočiště Konoha

11. srpna 2012 v 19:41 | Yumiko-San

Život Susumu Yumiko



"Hlavně musíme do Konohy opatrně, nechceš si tu čelenku sundat?"zeptal se mě Sui a pohled upřel na mou čelenku se znakem mlžné.Rychle sem si ji sundala a zahodila.Jen jsme zaletěly za bránu Konohy objevili se tam ninjové.
"Sakra!"zamumlala sem, když Suiho chytli do lana.
"Tak to bylo rychlý."pomyslela sem si a chtěla dopadnout na střechu nějaké budovy, ale místo na střechu sem proletěla otevřeným oknem.
"Heh?"ozvalo se.Rychle sem se rozhlédla po místnosti, byli tam dva kluci, oba se na mě dívali nechápavým výrazem.
"Sui."prolétlo mi hlavou, ten jeden kluk asi přečetl můj pohyb a zrovna když sem se rozběhla k oknu abych vyskočila ven tak stál přede mnou a svíral mi ruce.
"Nikam holčičko."oznámil mi a jeho krásně modré oči na mě podívali.
"Odkuď si?"zeptal se mě Hokage.Mlčela sem, myšlenky upřené na Suiho,v mysli sem jenom doufala že ho nezabijí.
"To snad neumíš mluvit?"zeptal se mě ten kluk co mi svíral ruky.V mysli se mi začal tvořit únikový plán.Podívala sem se na Hokageho, potom zpátky na toho kluka a couvla rychle, tím pádem on letěl dopředu, tohle asi nečekal.Zakymácel se a když sem ještě trhla dopředu tak spadl úplně.Díval se na mě vyjeveným pohledem.Rychle sem se podívala na toho hokageho a vytrhla si z pouzdra kunai.Rozběhla sem se proti němu a než si to stačil uvědomit skočila sem do toho okna co byl za ním.Ozvala se rána a já byla celá od střepů.Jenže to jsem v tu chvíli nevnímala.Přes Suiho sem cítila že ho bodají.Celé moje tělo zaplavil chlad, vlastě to spíš byl strach o život.
Letěla jsem jak blesk těmi uličkami, to co se mi dostalo do cest nemělo moc dobrý konec, byla sem jak nařízená střela.Řítila sem se tam rychle že sem si nevšimla že předemnou byl ten kluk.Rozběhla sem se ještě větší rychlosti proti němu, ale stalo se něco co jsem nečekala...Ucítila sem šílenou bolest na hrudníku.Nemohla jsem popadnout dech a ztrácela sem na svým tělem kontrolu.Začala sem panikařit, bála sem že Sui umře a já nakonec taky.Nevěděla sem co mám dělat, ta bolest se stupňovala.Zastavila sem a podívala sem se do země.Všude černo, byla jsem jak uzavřená v temnotě.Polkla sem a bolest se zvýšila, teď to vypadalo jako kdyby od hrudníku jely dolů.Nemohla sem se nadechnout.
"Musím zachránit Suie."pomyslela sem si a to mi ještě dodalo odvahu s tím bojovat.Temnota odstoupila a já sice vyděla rozmazaně, ale to mi nevadilo.Znovu sem se rozběhla proti němu, ale krok před ním jsem se zhroutila.Cítila sem takovou ránu že jsem s toho omdlela a poslední co si pamatuji vím že mě ten kluk chytl, dál už nic...

Mezitím u toho kluka:
"Co to..."nestačil doříct, když se před něho zhroutila dívka.
"SUI!"to bylo poslední co zakřičela.
"Kdo je ten Sui?"pomyslel sem si.Díval sem se na ni, kroutila se v bolestech, tentokrát vím že to nebylo moje Kekkei Genkai.Hodil sem si ji přes rameno, myslel sem si že bude těžká, ale překvapivě byla až moc lehká.Rychle jsem ji donesl k hokagemu.
"Naruto, kde je Sakura?"zeptal sem se ho rychle.Chvíli se zamyslel a když uviděl tu dívku na jeho rameni pochopil: "Má teď být v nemocnici, odnes ji tam."
Rychle sem našel Sakuru, ta se jenom na tu dívku podívala a pochopila.
"Pojď za mnou."zavelala a otočila se, šla skoro přes celou nemocnici až se zastavila u jednoho pokoje, pokoje číslo 34.
"Tam jsem byl."prolítlo mi hlavou.Sakura otevřela dveře, a ukázala mi na postel, položil jsem ji tam.
Rychle přišla za ní, dala jí ruce na hrudník a z ruk se začalo tvořit zelené světlo.Její pohled, byl ale stejně bolestivý, nakonec Sakura ruce sundala.
"S tímhle nemůžu nic udělat Daiki.Není to že by jí něco zasáhlo, je to něco jako genjustu, nebo něco podobného.Nedá se nic dělat."oznámila mi, chytla mě za ruku a odvedla pryč, zavřela dveře a nechala mě tam stát.
"Jestli je to nějaké Genjutsu tak..."nenechal sem ji dopovědět.
"NENÍ to genjutsu!Je to něco jiného!Genjutsu poznám!Je to jako kdyby s někým byla propojená."zamyslel se.
"Jak to víš? Může to být Genjutsu, žádný ninja ještě nikdy nebyl s nikým propojený, ani se zvířetem.To prostě nejde."zamračila se Sakura.
"Víš vůbec jakej je můj Kekkei Genkai? Poznám co ovládá ninju, ať už to je nějaké zvláštní kekkei genkai, nebo genjutsu, nebo i jed, nebo já nevím...Něco jiného. Prostě to poznám. Sem si prostě jist že je s někým propojená, ne ona celá, ale její duše."
"Vážně?"zeptala se nevěřícně, " to je celé tvoje Kekkei Genkai?"
"Ne, ještě dokážu vyvolat silnou bolest, zabít člověka bez povšimnutí s nebeskou rychlostí a nevím co ještě dál."svěsil sem hlavu, moje Kekkei Genkai bylo moc nebezpečné, kvůli tomu jsem připravil o život i nevinné lidi.
"Tím pádem musíme zjistit kde je ten člověk, nebo zvíře propojeno s ní."pokrčila rameny a odešla.Já tam stál a nevěděl sem co mám dělat.Až velikánský výkřik s pokoje číslo 34 mě tak vyděsil že jsem tam vletěl.Seděla na postely, oči pořád zavřené, když je otevřela měla v nich krev...
"Prosím, prosím, ať už přestanou! Já už to nesnesu."mluvila na mě bojácným hlasem.Její krvavé oči mě ale pořádně vyděsily.Polk sem a šel pomalu k ní.
"Lehni si, prosím, určitě přestanou."na to že jsem se bál byl můj hlas klidný.Vzal jsem ji za ramena a pomalu položil na postel.Zavřela oči a já se trochu uklidnil, nakonec se aji její dech zklidnil a už tak nekřičela bolestí.
"Kdo jste?"zeptala se mě ještě.
"Daiki, Kurowa Daiki."řekl jsem jí a pohladil ji po vlasech.
"Tak Daiki jo."zamumlala a zhluboka se nadechla a když vydechovala, vypadalo to jako kdyby její duše odešla jinam.Zpanikařil jsem a rychlostí blesku letěl pro Sakuru...


Doufám že se vám další dílek líbil :)

Vyhnaný Nukenin

11. srpna 2012 v 19:39 | Yumiko-San

Ps:Díly jsou když je Narutovi 18.

Život Sasumu Yumiko



"Sui kam mám jít?" zeptala jsem se svého věrného přátele, draka.Otočil na mě svou modrou hlavu a zamyslel se.
"Teď už je celkem pozdě, nejlepší by bylo kdybychom někde přespali."jeho hlas byl drsný a slyšela jsem ho jenom já. U nás v klanu je to tak že když se narodíte tak si vás vybere nějaké zvíře s potsvětí, můj byl drak. I kdyby ste chtěli něco jiného už máte smůlu, zvíře si vás vybralo a už navždy zůstanete spolu, proto vás na začátku boletivě kousne a tím vyryje tetování. Já mám na tetování draka. Jak vás kousne tak vám dá i podstatu chakry. Já jediná s našeho klanu mám vodní. Jak říkám voda je nejlepší. Náš klan, ale má obvykle chakru ohňě, nebo zemi. Proto jsem taky byla vyhnána, protože sem nesplňovala jejich požadavky, když mi zemřela máma. Mám taky jinou podstatu chakry tak taky proto. Taky máme smůlu v tom že když naše zvíře zemře roztříští se nám duše a sme na pokraji života a smrti, ale odtamtuď už není cesty zpět. A když se vám to náhodou podaří, jste blázni takže se nakonec zabijete sami. To se stalo mé matce, zabili jí její zvíře a i když to přežila nakonec se zabila sama, bylo to pro mě hrozné když jsem viděla jak blázní. Škubala si vlasy, takže zachvíly byla plešatá, drápala si oči, křičela a nevím co ještě... Tak jednoho dne vzala kunai a usekla si hlavu.
"Možná bychom měli najít nějakou jeskyni."ozval se mi v hlavě jeho hlas. Podívala sem se na něj a přikývla. Ohnul hlavu, já na něho mrštně vyskočila a už jsem byla ve vzduchu. Milovala sem když sme mohli létat, když sem byla doma tak ho drželi pod pokličkou, nemohli jsme létat nic.
"Co je to?"ukázala jsem do dále.Sui se tam podíval: "Konoha, skrytá listová vesnice."
"A tam nemůže letět?"zeptala sem se ho a pořád sem se tam dívala.
"Ještě ne.Teď má Konoha momentálně nějaké problémy, mají nového hokageho po Tsunade-sama, takže teď něco řeší."objasnil mi situaci.
"Aha, zajímalo by mě kdo je nový hokage."zamumlala sem. Nakonec jsme našli nějakou jeskyni, kde sme, ale museli vyhnat chudáka mevěda.
"Se vůbec divím že jsi se sem nasoukal."zasmála jsem se.
"Taky se divím."odpověděl mi.Lehla sem si k němu a on mě zakryl křídlem. Takhle jsme usnuli.Ráno jsem se probudila a Sui už byl dávno vzhůru.Díval se směrem na konohu.
"Letíme tam?"zeptala sem se ho podruhé.
"Můžem to dneska zkusit."rozhodl, vyšel s jeskyně.
"Máš hlad?"zeptal se mě ještě než začal lovit. Přikývla sem a za chvíli přiletěl se sobem.
"To jíst nebudu."zakňučela sem.
"Proto pro tebe mám taky toto."ukazál mi rybu v koutu.
"Arigato Sui."usmála sem se na něho. Udělala sem si oheň a opekla rybu, zatímco já jsem teprve dojídala půlu Sui už měl tak pátého soba.
Zrovna když si chtěl jít pro dalšího jsem ho zarazila: "Sui já vím že máš hlad, ale za chvíli tu snad nebude ani jeden."i když nechtěl musel uznat že mám pravdu.
"Půjdeme už teda?"zeptala sem se ho znovu.Přikývl, nakočila sem na něj a letěla...Směr Konoha.

Kam dál