První Dojem

11. srpna 2012 v 19:47 | Yumiko-San

Ps:Sasuke nikdy neodešel k Orochimarovi, Itachi ještě není mrtev



Už je to pět let co bydlím u Sasukeho. Máme mezi s sebou celkem dobré vztahy, abych pravdu řekla sem do něj zamilovaná, ale neví o tom, neví o tom nikdo. Nejsem Uchiha, moje přijmení je Susumu. Vzal si mě proto že mě vlastní klan vykazál po té co zemřela moje matka.
"Yumi-chan, chtěla by jsi dneska rámen?" zeptala se mě Mausu, naše kuchařka, Sasuke si mohl dovolit takovej luxsus, přece jenom je to Uchiha.
"Hai. Chcete s tím pomoct?" zeptala sem se jí a usmála se.
"Yumi-chan dneska si běž dělat svoje povinnosti, mě můžeš pomoct jindy." usmála se a ukázala na dveře.Přikývla sem a vyšla, už to byl tak měsíc kdy jsem naposledy trénovala. Vyšla sem na kopec, to bylo moje oblíbené místečko.Zaujala sem přivolávácí postoj a vykřikla: "Yobidashi."
Z dýmu se vynořil můj drak, Sui.
"No konečně Yumiko. Myslel jsem že mě snad už nechceš."přivítal mě mrzutě.
"Gomenasai, neměla sem moc čas."odpověděla sem mu, nikdo jeho hlas neslyšel, tomu sem rozumněla jenom já, protože se mi ozýval v hlavě.
"Tak jdeme trénovat?"zeptal se v naději.
"Gomenasai. Nikoho tu nemáme."omluvila sem se znovu.
"Cože! Tak proč si mě přivolala?"nechápal.
"Chci se naučit novou techniku, Mizu Misuto."poprosila sem.
"Myslíš si že jsi na tu techniku dost silná?"naklonil hlavu na stranu, "někdo sem jde."
Otočila sem se tím směrem, měl pravdu, chladný a tajemný Uchiha Sasuke.
"Co tu děláš?"zeptala sem se ho. Tajemně se na mě podíval: "Potřebuješ přeci někoho na trénink ne?"
Chvíli sem nechápala, bojovat proti Sasukemu, když po mě hodil kunai, lekla sem se a tak tak uskočila.
"Co to..."nedořekla sem to protože hodil další, ale tentokrát to byl výbušní lístek.
"Co děláš! Začni bojovat ne!"ozval se mi v hlavě Suiúv hlas. Zatřepala sem hlavou a začla bojovat. Zprvu to bylo vyrovnané, ale mě rychle ubíhali síly.
"Uzu!"vykřikla sem a přede mnou se objevil vír, vír s ničivou silou. Sasuke se jen usmál a vyšlehl po mě Chidori, já to přes tu vodu neviděla a málem jsem to měla v sobě, znovu sem uhnula tak tak.
"Mizu no Keimusho!"když sem to vykřikla stalo se něco co sem nečekala, tentokrát sem nemohla uhnou, protože sem se soutředila na techniku. Chidory na mě letělo moc rychle.
"Pohni se! Uhni! Nebo tě to zabije!"pomyslela sem, jenže moje nohy vypověděli služby, vlastně celé moje tělo se přestalo hýbat, čekala sem jen na náraz, ale nic nepřišlo, nic nebolelo. Cítila sem jenom kolem pasu čísi ruku. Chtěla sem otevřít oči, ale jakmile sem se o to pokusila omdlela sem...
Nevím jak dlouho to trvalo, ale vzbudila sem se v noci v Sasukeho pokoji, poznám jeho pokoj, protože má jinak uspořádaný nábytek.
"To mě ten hňup nemohl zaníst do mého pokoje?"pomyslela sem a sedla si. Když sem chtěla ale vstát něčí ruka mi skouzla do klýna. Zprvu sem se lekla, když sem se ujistila že mám všechno oblečení odstrčila sem Sasukeho ruku stranou. Myslela sem si že jsem volná a můžu v klidu jít, ale on mě chytl a přitáhl k sobě.
"Nikam, nikam."zamumlal mi do vlasů a drze, nedočkavě mě políbil. Chtěla sem se mu vymanit, ale on si mě přehodil dolů a chytl mi ruce. Dívala sem se mu do očí. Musím vám přiznat že sem to chtěla, ale za jiné situace, chtěla sem aby to nebyl ten Sasuke kterej si každou holkou jenom hraje, proto sem se i bála.
"Pust mě Sasuke."zašeptala sem. On ale místo toho přitiskle své rty na moje a začal mě líbat, znovu sem se mu chtěla vymanit, ale nemohla sem, vždyť on mi dvě ruce drží jednou rokou. Má mě prostě pod kontrolou. Přestal mě líbat na rtech a přešel ke krku a pokračoval dolů, až k pupíku, nebylo jediné místo které vynechal.
"Ne-ch t-t-to-ho."zašeptala sem přes vzdechy. Znovu a znovu, prostě nepřestal. Začal mi odepínat knoflíky od mé košile.
"Přestaň!"zakřičela sem.
"Ty si to taky myslíš. Zrovna ty. Od tebe bych to teda nečekal."promluvil, hlas měl zesláblý a tichý. Držel mi polovičatě rozeplou košily. Vypadal tak zničeně že mi ho začalo být líto.
"Co si myslím?"zeptala sem se ho tiše.
"Že se vyspím s každou holkou kterou potkám, ale to je lež, oni si to vymysleli když sem je odmítl."zašeptal.
"A co tu dělám já?"zašeptala sem znovu. Vypadalo to že nedokáže odpovědět, dívala sem se na jeho temnou siuletu a přemýšlela co teď udělá. Pustil mi ruce a odkutálel se na druhou stranu.
"Můžeš jít."promluvil do ticha. Já tam, ale pořád byla. Nevím proč, ale nedokázala sem se pohnout, místo toho sem si lehla na bok a objala ho zezadu. Asi ho to překvapilo, protože něco zašeptal, ale nechal to být. V objetí jsme usnuli... Nechtěla sem nikdy aby bylo ráno, ale ráno muselo přijít a tím i nový den...

Ps: Možná se vám to bude zdát uspecháné, což taky je, ale má to tako být :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama