Útočiště Konoha

11. srpna 2012 v 19:41 | Yumiko-San

Život Susumu Yumiko



"Hlavně musíme do Konohy opatrně, nechceš si tu čelenku sundat?"zeptal se mě Sui a pohled upřel na mou čelenku se znakem mlžné.Rychle sem si ji sundala a zahodila.Jen jsme zaletěly za bránu Konohy objevili se tam ninjové.
"Sakra!"zamumlala sem, když Suiho chytli do lana.
"Tak to bylo rychlý."pomyslela sem si a chtěla dopadnout na střechu nějaké budovy, ale místo na střechu sem proletěla otevřeným oknem.
"Heh?"ozvalo se.Rychle sem se rozhlédla po místnosti, byli tam dva kluci, oba se na mě dívali nechápavým výrazem.
"Sui."prolétlo mi hlavou, ten jeden kluk asi přečetl můj pohyb a zrovna když sem se rozběhla k oknu abych vyskočila ven tak stál přede mnou a svíral mi ruce.
"Nikam holčičko."oznámil mi a jeho krásně modré oči na mě podívali.
"Odkuď si?"zeptal se mě Hokage.Mlčela sem, myšlenky upřené na Suiho,v mysli sem jenom doufala že ho nezabijí.
"To snad neumíš mluvit?"zeptal se mě ten kluk co mi svíral ruky.V mysli se mi začal tvořit únikový plán.Podívala sem se na Hokageho, potom zpátky na toho kluka a couvla rychle, tím pádem on letěl dopředu, tohle asi nečekal.Zakymácel se a když sem ještě trhla dopředu tak spadl úplně.Díval se na mě vyjeveným pohledem.Rychle sem se podívala na toho hokageho a vytrhla si z pouzdra kunai.Rozběhla sem se proti němu a než si to stačil uvědomit skočila sem do toho okna co byl za ním.Ozvala se rána a já byla celá od střepů.Jenže to jsem v tu chvíli nevnímala.Přes Suiho sem cítila že ho bodají.Celé moje tělo zaplavil chlad, vlastě to spíš byl strach o život.
Letěla jsem jak blesk těmi uličkami, to co se mi dostalo do cest nemělo moc dobrý konec, byla sem jak nařízená střela.Řítila sem se tam rychle že sem si nevšimla že předemnou byl ten kluk.Rozběhla sem se ještě větší rychlosti proti němu, ale stalo se něco co jsem nečekala...Ucítila sem šílenou bolest na hrudníku.Nemohla jsem popadnout dech a ztrácela sem na svým tělem kontrolu.Začala sem panikařit, bála sem že Sui umře a já nakonec taky.Nevěděla sem co mám dělat, ta bolest se stupňovala.Zastavila sem a podívala sem se do země.Všude černo, byla jsem jak uzavřená v temnotě.Polkla sem a bolest se zvýšila, teď to vypadalo jako kdyby od hrudníku jely dolů.Nemohla sem se nadechnout.
"Musím zachránit Suie."pomyslela sem si a to mi ještě dodalo odvahu s tím bojovat.Temnota odstoupila a já sice vyděla rozmazaně, ale to mi nevadilo.Znovu sem se rozběhla proti němu, ale krok před ním jsem se zhroutila.Cítila sem takovou ránu že jsem s toho omdlela a poslední co si pamatuji vím že mě ten kluk chytl, dál už nic...

Mezitím u toho kluka:
"Co to..."nestačil doříct, když se před něho zhroutila dívka.
"SUI!"to bylo poslední co zakřičela.
"Kdo je ten Sui?"pomyslel sem si.Díval sem se na ni, kroutila se v bolestech, tentokrát vím že to nebylo moje Kekkei Genkai.Hodil sem si ji přes rameno, myslel sem si že bude těžká, ale překvapivě byla až moc lehká.Rychle jsem ji donesl k hokagemu.
"Naruto, kde je Sakura?"zeptal sem se ho rychle.Chvíli se zamyslel a když uviděl tu dívku na jeho rameni pochopil: "Má teď být v nemocnici, odnes ji tam."
Rychle sem našel Sakuru, ta se jenom na tu dívku podívala a pochopila.
"Pojď za mnou."zavelala a otočila se, šla skoro přes celou nemocnici až se zastavila u jednoho pokoje, pokoje číslo 34.
"Tam jsem byl."prolítlo mi hlavou.Sakura otevřela dveře, a ukázala mi na postel, položil jsem ji tam.
Rychle přišla za ní, dala jí ruce na hrudník a z ruk se začalo tvořit zelené světlo.Její pohled, byl ale stejně bolestivý, nakonec Sakura ruce sundala.
"S tímhle nemůžu nic udělat Daiki.Není to že by jí něco zasáhlo, je to něco jako genjustu, nebo něco podobného.Nedá se nic dělat."oznámila mi, chytla mě za ruku a odvedla pryč, zavřela dveře a nechala mě tam stát.
"Jestli je to nějaké Genjutsu tak..."nenechal sem ji dopovědět.
"NENÍ to genjutsu!Je to něco jiného!Genjutsu poznám!Je to jako kdyby s někým byla propojená."zamyslel se.
"Jak to víš? Může to být Genjutsu, žádný ninja ještě nikdy nebyl s nikým propojený, ani se zvířetem.To prostě nejde."zamračila se Sakura.
"Víš vůbec jakej je můj Kekkei Genkai? Poznám co ovládá ninju, ať už to je nějaké zvláštní kekkei genkai, nebo genjutsu, nebo i jed, nebo já nevím...Něco jiného. Prostě to poznám. Sem si prostě jist že je s někým propojená, ne ona celá, ale její duše."
"Vážně?"zeptala se nevěřícně, " to je celé tvoje Kekkei Genkai?"
"Ne, ještě dokážu vyvolat silnou bolest, zabít člověka bez povšimnutí s nebeskou rychlostí a nevím co ještě dál."svěsil sem hlavu, moje Kekkei Genkai bylo moc nebezpečné, kvůli tomu jsem připravil o život i nevinné lidi.
"Tím pádem musíme zjistit kde je ten člověk, nebo zvíře propojeno s ní."pokrčila rameny a odešla.Já tam stál a nevěděl sem co mám dělat.Až velikánský výkřik s pokoje číslo 34 mě tak vyděsil že jsem tam vletěl.Seděla na postely, oči pořád zavřené, když je otevřela měla v nich krev...
"Prosím, prosím, ať už přestanou! Já už to nesnesu."mluvila na mě bojácným hlasem.Její krvavé oči mě ale pořádně vyděsily.Polk sem a šel pomalu k ní.
"Lehni si, prosím, určitě přestanou."na to že jsem se bál byl můj hlas klidný.Vzal jsem ji za ramena a pomalu položil na postel.Zavřela oči a já se trochu uklidnil, nakonec se aji její dech zklidnil a už tak nekřičela bolestí.
"Kdo jste?"zeptala se mě ještě.
"Daiki, Kurowa Daiki."řekl jsem jí a pohladil ji po vlasech.
"Tak Daiki jo."zamumlala a zhluboka se nadechla a když vydechovala, vypadalo to jako kdyby její duše odešla jinam.Zpanikařil jsem a rychlostí blesku letěl pro Sakuru...


Doufám že se vám další dílek líbil :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama